Je pátek 20.5.2022, já a moje kamarádky Klára a Dáša i malou Nelou vyjíždíme směr Karlštejn. Čekají nás krásné dva dny nabité emocemi endorfiny a adrenalinu. Naše expedice pod názvem, Běhej lesy, začíná. Jsem plné nadšení očekávání a těšení se. Cesta hezky po D1 ubíhá a my přijíždíme na Karlštejn v dost dobrém čase. Klárka zarezervovala ubytování v centru města……. No páni takže přesně u vlakového nádraží…. A navíc jsme nedostaly to, co jsme si objednaly. Sice apartmán ale jen tři postele a my byly čtyři. No dobře tři a půl. Po malých neshodách na recepci, jsme si apartmán nechaly. Rozhodly, jsem moc dobře. To byla taková pohoda a paráda. A vyrazily jsme samozřejmě na hrad.
No nádhera počasí nám vyšlo a bylo tam málo lidí žádné mačkanice a chaos. Jen my a Karlštejn a pár lidí. Stihly, jsem dvě prohlídky. Protože jsme se časově nevešly do všech tří okruhů. I tak máme krásné fotky a hlavně zážitky.
První prohlídka byla na věž nahoru a dolů celkem 560 schodů, a že ve středověku dělali schody jiné s vyšším nášlapem… samozřejmě jsme fotily, co se dalo a šup na další prohlídku císařských komnat. Snad všichni znají úžasný film Noc na Karlštejně a tak všude přítomná atmosféra na nás dýchala a bylo to moc krásné.
Jak jsme si to všechno prohlídly, nastal čas návratu, takže sprcha, večeře a pak Aperol a trochu vína a dlouhé debaty o krásném dnu a ještě krásnějším zítřku.
Nakonec jsme ocenily apartmán, protože jsme měly jen pro sebe moc úžasné prostory a během našeho pobytu na hradě nám přichystali přistýlku, a to bylo teprve to pravé spaní, noc byla klidná, všechny jsme se vyspaly a odpočinuly.
Po vydatné snídani jsme se já a Klárka již nachystaly do běžeckého, protože nás čekal závod 13 km krásnou přírodou. V okolí hradu. Po malém bloudění jsme přeci jen našly parkoviště a areál závodu Běhej lesy. Vyzvedly jsme si startovací čísla a pak jsme si užívaly zázemí před startem, který byl v 15:30. Počasí přálo, i když byly i mraky v noci totiž byla bouřka a částečné se ochladilo, ale na atmosféře to neubralo. Nejprve startovali ti nejmenší děti ve věku dva a tři roky. To stojí za to vidět je to nepopsatelné, až se derou do očí slzy. Mezi tím probíhaly rozcvičky a různé tomboly.
A pak jsme se dočkaly i my. Hudba, nadšení, emoce se nedá ani popsat, jak s námi kmitaly endorfiny emoce a adrenalin a pak přišel start je to tady je to tady.
Trasa byla hezky značená a všude byly pořadatelé a směrovky. Cestičky, po kterých jsme běžely, byly úzké, nedalo se moc předbíhat, ale vždyť je to vlastně jedno. Prvních 5 km rychle uběhlo a my měli první občerstvení. Voda, iontový nápoj, tyčinka to všechno na nás volaly na prvním stanovišti. Úžasné, pecka. A běželo se dál. l musíme šetřit síly do cíle je ještě daleko. Běžíme do kopce a z kopce a pak zase do kopce a zase z kopce. Super. A pak se nám otevřela krásná příroda Malá Amerika. Krásná čista voda a tento úsek je běžně turistům uzavřen tak to přišlo no focení selfie, nebo jsme se fotili navzájem, no téměř všichni chtěli fotky. A zachytit aspoň na fotku tu naši českou nádheru a emoci. Nedá se nic dělat teď tase běh a do dlouhého kopce. Terén dosti těžký ale jsme statečné. Hurá další zastávka a volání voda iontový nápoj, ovoce. Po dalším občerstvení opět kupředu máme za sebou devět km a před sebou poslední čtyři. Ještě není konec, ještě se šetří se silami.
Poslední km jsou náročné. Ozývají se kolena a klouby, ale to nevadí. Blíží se cílová rovinka a ty pocity stojí za to. Vybíháme z lesa a před námi konečně nápis CÍL.
Cítíme se naprosto skvěle, dostáváme medaile s pocitem, MY TO DOKÁZALY
To musíte zažít, prožít ty emoce a adrenalin
Tak zase za rok. My se tam vrátíme……
